|
Co nevíte o ženě-milence
Lidé,
rozbijte,roztřískejte sny sklenice,lustry z kříšťálu
a třeba celý svět,
pak možná ve střepech těch
spatří Marie tvář svého mrtvého syna Ježíše.
Klepe na dveře přítomnosti,
buší na vrata staletí,
kameny,šutry hází na bránu historie.
Otevřte!
Otevřte ženě-milence!
Ať uzří bez příkras za oponou lidské přetvářky hříchy národa svého!
Ať po žhavým Sluncem a mračny za vlády okované boty války
rozdělí hrách od popele z ostatků svých předků!
Ať s E.T. 64x obletí na létajícím koberci planetu Zemi!
Pak možná v chrámu ze dřeva stříbrných botovic potká toho,
koho má tak ráda.
Zpovzdálí.Zpovzdálí.Z bezpečné vzdálenosti
sledovat narození myšlenky.
/Štěstí se tupým nožem pořezalo./
Vysoko.Vysoko do nebes vyhazje důvěra slepičí vejce.
/Víra na shromáždění nevěřícně srší ostrovtipem./
Hloub.Hloub se náboženství zavrtává do vesmíru.
/Kronika Akáša je matkou bible a koránu./
Lidé,
rozbijte,roztřískejte iluzemi sklenice,lustry z kříšťálu,
a třeba celý svět,
pak možná ve střepech těch
spatří Máří Magdalena tvář svého mrtvého milence Ježíše.
Černá rukavice.
Bílá rukavice.
Tři pruty a synové Svatopluka.
Rehabilitace dějin Božím soudem?
/Ve stínu borovice stříbrné spokojeně pochrupuje čas
a pomatený vandrák./
Gaia nevěřícně kroutí Himalají,
pyramidy cení na hvězdy
a významně pralesy tluče na Čomolumgu.
,,Nikdy nevím,
čím mě zase má dcera překvapí!
Je ale vidět,že jsem zvolila správnou výchovu,
když jsem jí od dětství už ty balvany pod nožky házela.
Upadla,plakala,vstala,ale šla dál!
No a teď jsem zvědavá, co si počne,
až jí do cesty postavým svatý Grál s evoluční polévkou
a dřevěný kříž...a kcourky pokušitele.
Bez něho by to nemělo ten správný šmrnc!"
Lidé,
osvětlete klamem stín panující dnem i nocí,
osvětlete představou nehorázné představy o konci světa
ve snu a v iluzi.
Pak možná v těch nesrozumitelných větách a slovech se člověk dočte,
že Bůh a E.T. jsou dvojčata-bratři.
Bílá rukavice.
Černá rukavice.
Před oponou za opanou.
/ Boží soud rehabilitoval historii. A to je,co říci,
protože Svatopluk třemi pruty vypráskal národ za jeho hříchy./
Před pikolou za pikolou.
/Válka v okovaných botách rozšlápla slepičí vejce./
Před márnicí za márnicí.
/Gaia zavřela kroniku Akášu
a vesmír si času stěžuje na časté střevní potíže./
Klepe na dveře přítomnosti,
buší na vrata staletí,
kamen,šutry hází na bránu historie.
Otevřte!
Otevřte ženě-milence!
Krvácí z odřenin na rukou a nohou
a v náruči drží malého tříbarevného kocourka.
| 
